Umělecké dílo na náměstí Krále Jiřího z Poděbrad v Chebu


Autoři, kteří se zúčastnili výběrového řízení              

              Prof. Marian Karel, akademický malíř (Praha)  
              Jaroslav Róna (Praha)
              Luděk Vystyd (Cheb) 
              Mgr.- akademický sochař Marie Šeborová (Praha)
              Mgr.art Dalibor Bača (Praha)
              Jean-Paul Chablais (Praha)
              Mga. Luděk Míšek (Chrást u Plzně)
              Jan Kovařík (Praha)
              Aleš Andrle (Praha)
              Mga. Lukáš Wagner (Praha)
              Pavel Drda, ak.sochař (Bystřička)
              Miloslav Svoboda, ak.sochař (Cheb)
              Akad. soch. Antonín Kašpar (Praha)
              Vladimír Kalouš (Aš)

Popis jednotlivých děl

Prof. Marian Karel, akademický malíř           

            Navržený artefakt se snaží řešit problém, který vznikl průrazem jižní fronty náměstí. 
           
            Ve většině průběhů třídy Svobody není cíl, ke kterému třída směřuje, pohledově přítomný. Náměstí se vynořuje za terénním zlomem v místě průrazu postupně. Z pohledu náměstí pak prostor směrem k jihu uniká. Smyslem navrženého artefaktu je podržet pozorovatelovu pozornost až do chvíle, kdy je možné spatřit náměstí v celistvosti a vstoupit do něj.
           
            Návrh se snaží oprostit se od politických proklamací, které by mohly být, tak jako v minulosti, záminkou k jeho devastaci. Snaží se pouze konstatovat fakt, že právě v tomto místě se středověký Cheb otevřel nové industriální epoše.            

            Pracovním názvem artefaktu je Brána dějin.           

            Brána je univerzálním symbolem, figurou zřejmou a čitelnou i v abstraktním podání. Její jednoduchá forma má dvě základní polohy: otevřenou a zavřenou. V zavřené poloze splývá rám a křídlo brány do jedné symetrické kompaktní desky. V otevřené poloze se masivní křídlo od subtilnějšího rámu pootočí. Vznikne tak křehká asymetrická kompozice, kterou je možno procházet.            

            Pro náhled na dílo klikněte zde.





Jaroslav Róna           

            Základní prostorové vztahy jsou - svažité dlážděné náměstí, jež se skoro z formátu ulice rozšiřuje na širokého a velmi dlouhého náměstí, v němž dominuje blok gotických budov, zvaný Špalíček. Výchozí úvaha je, že dílo nesmí výškou ve výhledu konkurovat Špalíčku, mělo by být centrálně umístěné a nikoliv příliš členité a strhující pozornost.
          
            Vytvořil jsem jakýsi Omfalos - tedy pupek světa, místo se silným symbolickým významem. Místo, které by vytvářelo jakési pomyslné centrum města a následně i světa. Navržený pupek vychází z tvaru elipsy, jejíž tvar je na dané místo vhodnější než kruhový a zároveň je elipsa bipolární útvar se dvěma ohnisky a symbolizuje ono základní TY a JÁ, vztah mezi člověkem a Bohem. Elipsovitý kámen je pokryt reliéfem, jenž tvoří síť zmnoženého fraktálu, tedy do nekonečna se napojujícího a množícího se útvaru, jenž tvoří podstatu řady přírodních struktur. Kámen má kolem sebe elipsovitou nádrž, do níž stéká přepadávající voda a vydává charakteristický příjemný šum. Kolem kašny je navržen jednoduchý tvar pro možnost spočinutí kolemjdoucích a relaxaci, a také aby prostor kolem kašny umožňoval střetávání a nerušenou komunikaci obyvatel a návštěvníků města.
       
            Pro náhled na dílo klikněte zde.  




    
Luděk Vystyd           

            Tmavá žulová, leštěná koule osázená daty milníků chaoticky rotuje na vodní hladině v barokní nerezové (kované) kleci na románsko-gotickém podstavci z hrubě tesané šedivé žuly stojící na slovanském pahorku dlážděném dlouhými žulovými úlomky svazujícím se do obvodového odvodňovacího drénu, kterým je napojena na chronologickou osu, která objasňuje smysl dat na kouli.               

            Pro náhled na dílo klikněte zde. 




      
Mgr.- akademický sochař Marie Šeborová            

            Návrh uměleckého díla na náměstí Krále Jiřího z Poděbrad v Chebu je koncipován jako sochařská  instalace, ideově se vtahující k historii města a navazující na výtvarné dílo - demogram - kryt odvodňovacího drénu. Navrhované řešení zvýrazní a ozvláštní charakter daného místa. 

            Sochařská instalace je zamýšlena jako určitý „meeting point" - místo setkávání - setkávání lidí, myšlenek, pocitů, historie...Instalaci tvoří dva prvky: Kamenná socha - lavička a bronzový objekt.           

            Objekt - jehlan tvoří tento pomyslný bod. Povrch objektu je pokryt reliéfní strukturou, vytvořenou náhodně vybranými slovy z textů z historie města Chebu, použitých na krytu odvodňovacího drénu. Tato slova, vytržená z daného kontextu, se různě překrývají, vrství, spojují - vytvářejí tak novou strukturu, která již nemá charakter nápisu s jasně daným sdělením, odkazujícím k významným okamžikům z historie města. Naopak, je to nová vizuální situace, kterou může každý divák „číst po svém".            Socha - lavička představuje jakousi antropomorfní bytost, která může, ale nemusí být nazvána Anděl nebo Strážce nebo Alien (v překladu spíše cizinec než vetřelec). Můžeme si ho představit jako němého svědka z dávných časů počátku a celé historie města.            

            Pro náhled na dílo klikněte zde. 




  
Mgr.art Dalibor Bača           

            Chronologická osa Chebu je plynule propojená se dvěma kotouči, odvíjejícími se z osy Chebu. Sochařský artefakt, osa Chebu a fontánka - pítko na konci osy jsou chápané jako jeden výtvarný objekt ideově propojený.
          
            Důležitým návrhem celého prvku je voda, která teče proudem z bronzového objektu - plastiky a protéká štěrbinami spirály umístěné (ležící) na úrovni pěší zóny. Jednotlivé linie spirály se plynule napojují na časovou osu.            

            Bronzový artefakt situovaný na náměstí symbolizuje počáteční období. Socha je tvarově neuchopitelné. Část těla plastiky je geometrického tvaru, ale postupně se proměňuje do organických oblých tvarů. Organická, oblá část artefaktu je přímo propojena s pramenem vody, který z této části plastiky vytéká. Je možné to vnímat jako vřídlo pohybu, energie, života, které se začalo pro město Cheb odvíjet rokem 1061. Voda je tak hnaná do soukolí dějin.           

            Dějinná osa je ukončena malým kotoučem, který symbolicky předznamenává další rozvíjení chronologické osy do budoucnosti - nastupujícím generacím. Ve středu kotouče je opět navrhnutý vodní prvek (fontánka). Má funkci pítka s pitnou vodou určenou pro kolemjdoucí.           

            Pro náhled na dílo klikněte zde. 




  
Jean-Paul Chablais           

            Návrh uměleckého díla na náměstí Krále Jiřího z Poděbrad v Chebu je zamýšlen jako socha, která je vytvořena v podobě 5 metrů vysokého sloupu stojícího na soutoku ulic a náměstí. Sloup se otvírá jako fraktura a vytváří tak určitý otvor - pomyslný průchod, průzor, pasáž. Touto pasáží, dveřmi prochází figura. Symbolicky tak představuje přechod mezi minulostí a budoucností. Socha je symbolickým zobrazením města Chebu a jeho permanentní role jako místa setkávání a střetávání civilizací, kultur a idejí.           

            Socha je situována v koncové části náměstí a je instalována na kamenném soklu.           

            Pro náhled na dílo klikněte zde. 




  
Mga. Luděk Míšek          

            Artefakt na náměstí jsem řešil jako sloup v minimalistickém pojetí. Sloup jsem zvolil jako centrální bod, místo určené pro setkání. Sloup je artefaktem dávnověkého menhiru - místo vzniku - propojení země s vesmírem, místo setkání. Celý sloup je tvořen jen pomocí válců a kvádrů o různých výškách a proporcích na jejímž základě je tvořeno napětí a hledání vizuální harmonie a současně neklidu a pohybu ve vesmíru. Je zde vytvořen princip vpisování, kdy je kruh vepsán do čtverce a ten následovně do kruhu a ten opět do čtverce a tak se celý sloup rozrůstá z vesmíru směrem k zemi, kde se stává její součástí. Použil jsem zde prvek pomalého přetáčení kvádrů a válců - vždy je jeden kvádr posunut ve směru po směru hodinových ručiček a tím se vytváří iluze pohybu a točení.           

            Pro náhled na dílo klikněte zde.




    
Jan Kovařík           

            Navrhované řešení vychází z požadavku zakončení časové osy uměleckým artefaktem (objektem). Tento objekt je jakýmsi symbolem města, jakožto knihy a z nich vycházející informace - časové osy (demogramu).           

            Objekt vyrůstá z dlažby okolního prostředí a je složen z postupně se zmenšujících dlažebních kostek a to ve stejném řádu, jakými jsou tyto kostky položeny kolem. Vytváří tak dojem hmoty města, jenž vyrostla k účelu předat informaci, v podobě časové osy, která z ní pokračuje pěší zónou.           

            Pro náhled na dílo klikněte zde. 




  
Aleš Andrle           

            Pro ztvárnění a zároveň doplnění začátku časové osy, kterou významově upřednostňuji, jsem tematicky zvolil fontánu. Náměstí má již dvě kašny a tak fontána v této části je logickým vyvrcholením.             
            
            Nízká, zdánlivě jednoduchá kruhovitá forma na sebe váže složitější tvar dostředné spirály. Spirála má za úkol v období, kdy je fontána plně funkční, zajímavým způsobem rozvádět vodu do i od středu, a tím jaksi vytvářet obrazce v čeření stékající vody po povrchu. A díky sestupné spirále vlastní proudění dostává ještě definovaný směr. Toto zároveň navíjející i odvíjející se vlnění má nejlepším možným způsobem, naznačit proudění času. V období, kdy fontána nebude naplněna vodou, reliéf fontány dále směřuje pozorovatele do té samé imaginativní hry s plynutím a návaznosti čas a prostor. Dokonce za přispění klimatických podmínek (sníh) se na povrchu budou vytvářet další zajímavé ornamentální tvary, podporující vlastní časový život objektu.           

            Pro náhled na dílo klikněte zde.  




  
Mga. Lukáš Wagner           

            Pro funkční navázání na časovou osu jsem tematicky vybral skladbu otočných těles, evokujících plynutí času. Také jsem se snažil místo sochy zpříjemnit a přiblížit v lidském měřítku. Tedy možností jistého odpočinku zábavy i potkávání se lidí.            

            Jako hlavní tvar jsem zvolil vřeteno, po jehož povrchu z vrcholu stéká voda a přitom se v jejím protisměru celé otáčí. Což na vodní hladině pod vřetenem zanechává stopu podobnou stopě v písku zenových zahrad v Japonsku. Tohoto výsledku jsem dosáhl tím, že po povrchu vřetene je navinuto sedm vodících lišt, které stékající vodu usměrní a propíšou jako záznam na vodní hladinu. Spodní vana fontány je tvarově uzpůsobena tak, aby se na jejím okraji dalo pohodlně sedět a naslouchat zvuku proudící vody.            

            Také spodní vana je otočná. Dalo by se říci v principu dětského kolotoče. Jejím otáčením by se zrychloval průtok vody, čímž se celý objekt stává interaktivnější a pro jeho přímou návaznost na čerpání i zajímavý pro člověka, komunikujícího s fontánou. Vyvažující prvek na vrcholu fontány je symbolicky přetvořený znak města Chebu, kterým je zdůrazněn čas a okruh vlivu tohoto města na jeho blízké i vzdálené okolí. V zimním období je plastika velmi dobře schopná fungovat i bez vody, poněvadž kinetický mechanizmus je na vodě nezávislý.            

            Měřítko fontány jsem volil tak, aby korespondovalo s velikostí stávajících kašen, přitom doplňovalo prostor ve vztahu k měřítku člověka. Tedy, aby se náměstí a ulice Svobody opticky a významově propojily.             

            Pro náhled na dílo klikněte zde.  




 
Pavel Drda, ak.  sochař           

            Pro efektivní využití průhledu v prostoru náměstí krále Jiřího z Poděbrad navrhuje autor umístění artefaktu na osu ulice Březinovy - hlouběji do náměstí.           

            Počátek chronologické osy se tak posune o cca 12 metrů.            

            Autor navrhuje pro artefakt plastiku „Velká radost". Jedná se o figurální plastiku, vyjadřující spontánní radost lidské bytosti. Ve stále složitějším světě, stále uspěchanější době vybízí navržení plastika k uvědomění si jednoho z nejjednodušších a zároveň z nejkrásnějších lidských pocitů - radosti. Objekt vyzývá k zastavení, polaskání okem i dlaněmi, inspiruje k úsměvu a dobré náladě.           

            Pro náhled na dílo klikněte zde. 




      
Miloslav Svoboda, ak.sochař          

            Po vyhodnocení situace a prostoru náměstí krále Jiřího z Poděbrad navrhuje autor umístění artefaktu hlouběji do náměstí, na osu ulice Březinovy. Počátek chronologické osy se tak posune cca o 12 metrů.           

            Obsahově je artefakt navržen jako vodní kašna. Objekt má evokovat historické části města Cheb. Autor má na mysli návrat k jednomu z historických řešení náměstí (v 18. století na tomto místě kašna byla).           

            Je navržen kvádr v jehož stěnách jsou okna a průzory, některé reálné, jiné slepé. „Zastřešení" je symbolické, navržena ocelová kovaná mříž tvaru jehlanové střechy. Z některých otvorů stěn objektu bude proudit voda volně stékající po stěnách.           

            Pro náhled na dílo klikněte zde. 




   
Akad. soch. Antonín Kašpar           

            Při práci na soše jsem vycházel z následujících úvah. Socha má stát v horní části náměstí, kde má vytvářet jistou dominantu. Na tomto místě kdysi stávala kašna, bylo by tedy dobré opět do nové sochy použít vodní prvek. Socha by neměla být ohraničena žádným kamenným bazénem či zábradlím. Bývala zde brána do původního města, proto by socha mohla evokovat oblouk brány či alespoň jeho část a zvát diváka k tomu, aby tímto obloukem prošel jako alegorickou bránou z historie do současnosti či obráceně. Socha na tak významném místě by měla nést jasné poselství odkazující na minulost, platné v současnosti a, pokud možno, aktuální i pro budoucí generace. Socha by měla mít nějaký interaktivní prvek, kterým by se zapojila do života města Chebu tak, aby byla pro jeho občany stále aktuální.           

            Proto jsem se rozhodl pro vytvoření sochy dvojdílné. 

            Obelisk - černý hranol z leštěné žuly. Ze středu jeho horní desky, která bude vyfrézována tak, aby tvořila mělkou mísu, bude vyveden přívod vody, který celou mísu naplní tak, že při pohledu shora bude vytvářet čtvercové zrcadlo. V rohovém bodu, na který ukazuje prst, bude voda vytékat, tj. při pohledu zespoda pramenit a vyfrézovanými drážkami, které jí vytvoří cestu, bude stékat dolů, jakoby zurčet po kamenech tak, aby bylo možno jí v některém místě třeba nabrat do dlaní. V dolní části se voda bude vlévat do kanálku, který bude počátkem 400m dlouhého demogramu. 

            Bronzová ruka - cca 250 cm od obelisku vyrůstá z dlažby náměstí naturalisticky modelovaná bronzová ruka se vztyčeným prstem ukazujícím na jeden bod na horním rohu obelisku, kterého se téměř dotýká. Tento organický tvar vytváří žádoucí protiklad k čistým a rovným liniím obelisku a spolu s ním evokuje bránu, kterou je možno procházet z historie náměstí do současnosti nové pěší zóny i zpět.

            Na plochu obelisku, těsně pod její horní hranu, jsem umístil latinský nápis: RES FUTURUS IN MANIBUS VESTRIS HABETIS, což znamená „VĚCI BUDOUCÍ MÁTE VE SVÝCH RUKÁCH a vytvoří tak prstenec písma po obvodu hranolu.            

            Pro náhled na dílo klikněte zde.  




 
Vladimír Kalouš           

            Návrh na artefakt na horní části náměstí krále Jiřího z Poděbrad je kamenný románský oblouk max. v. 2,5 m, případně se spádem vody v jeho horní části. Pod ním leží kruhová odtoková mříž, která ukončuje aretační rošt procházející středem pěší zóny.           

            Pro náhled na dílo klikněte zde.  









Průběh soutěže           

            Ze všech uvedených návrhů, byly v první fázi vybrány tři.

                  • Prof. Marian Karel, akademický malíř
                  • Jaroslav Róna
                  • Akad. soch. Antonín Kašpar           

            Autoři pak byli vyzváni, aby své návrhy dále rozpracovali a na základě toho byl proveden finální výběr. Jako vítězný návrh byl zvolen projekt s pracovním názvem „Brána dějin", jehož autorem je Prof. Marian Karel.